U myšek jsme ještě malí, ale nikdo nezahálí. Do učení se pustíme s chutí všechno zkusíme.
Skládáme a třídíme, písničky zpívat a tančit, už umíme.
Barvičky? To není věda, stačí malá nápověda: žlutá jako sluníčko, červené je jablíčko. Bílá jako sníh a černý je kominík. Zelená je travička, hnědá zase opička.
V myškách jsme všichni rádi a jsme tady kamarádi. To jsme my:
ADÉLKA – má ráda koníky. KRISTÝNKA nosí dlouhé culíky. HARLEY rád zpívá písničku, kde muzikanti hrají na basičku. ZUZANKA se stará o panenky, má modré oči jako pomněnky. KAROLÍNKA má značku jablíčko, ráda se směje a tančí s písničkou. SAŠA s VÍTKEM a RÍŠOU jsou kamarádi společně si vláčkovou dráhu staví rádi. LAURINKA je nejmenší myška, ráda vaří v kuchyňce, krájí ovoce na talířky a zeleninu do hrnce. TINUŠKA má ráda barvičky, skládá mozaiky a kostičky. TEREZKA je jemná jako květinka, ukládá panenky do postýlky, ať se každá krásně vyspinká. Naše kamarádka SOFINKA ráda kreslí a v kuchyňce vaří jako maminka. NATÁLKA a STELINKA mají vždy krásný úsměv na líčku rády tančí a zpívají písničku. NIKOLKA se nikdy nemračí, zpívá a u tanečků ráda skotačí. ADÁMEK je náš nový kamarád z vláčkům dráhu staví rád, LUDVÍČEK mu pomáhá koleje hravě poskládá.
Na podzim měly děti ze třídy Myška možnost se setkat na vlastní kůži s ježčí maminkou. Ta se po krátkém oteplení nejspíše rozhodla najít si něco na zub a vydala se na průzkum zahrady. Děti si ji prohlížely a uvažovaly, kde má oči, nos a pusu. Po chvíli zjistily, že ježčice se umí dokonale stočit do klubíčka a vytvořit ze sebe pichlavou kuličku. Někteří odvážlivci si na ježčici dokonce sáhli a potvrdili ostatním dětem, že slova z jejich oblíbené písničky o ježkovi: „ježek píchá do všech stran….“ jsou pravdivá. Protože si děti chtěly ježčici užít, uložili jsme ji do košíčku a děti se střídaly v hlídání. Některé děti společně pro ni stavěly domeček z listí a některé se procházely s košíčkem po celé zahradě a zjistily, že je dost těžký. Možná, že už má ježčí maminka v bříšku miminka.
Dalším zvířátkem, které si děti mohly zblízka prohlédnout, bylo mládě sýkorky. To jsme zachránili, když nemotorně narazilo do skla okna. V kleci s námi strávilo celé dopoledne. Děti zkoumaly tělo ptáčka a přemýšlely, čím se ptáci liší od ostatních zvířat. Na to, že ptáci mají křídla a zobáček, přišly všechny děti. Před obědem jsme již zotavené mláďátko sýkorky společně vypustili zpět do volné přírody.
Celý podzim jsme prožili s plody podzimu. Kaštany, žaludy, oříšky, šišky a jeřabiny nás provázely při hrách ve třídě i venku. Děti je počítaly, třídily, malovaly s nimi, ale také se na ně doprovázely při zpěvu podzimních písniček. Ještě nám zbývá zajít do kouzelného lesa za Křemílkem a Vochomůrkou na poslední letošní houby a už se můžeme začít těšit na vánoční svátky.